.
Existuje mnoho receptů na tuhle lahůdku, ten náš vypadá takto: Na olivovém oleji opečeme dva pita chleby nakrájené na kousky. dokud nezhnědnou a vložíme je do misky. Přidáme k nim 250 g cherry rajčat, která překrojíme na půlku, jednu okurku nakrájenou na kostičky, na čtverečky nakrájenou papriku, na plátky nakrájených 8 ředkviček a 2 jarní cibulky nakrájené na proužky. Všechno v míse promícháme s nasekanou petrželkou, rukolou a mátou. Do směsi vmícháme 2 lžičky citronové šťávy se 2 lžičkami sumahu. Někdo ještě přidává granátový sirup, či česnek, jinde jej znají se sýrem.
.
Sumah bordó
Na koření, na které nesmíte při výrobě Fetuše zapomenout je Sumah. Jedná o prášek překrásné temně červené barvy, řekla bych klasické bordó. Má nezaměnitelnou vůni a nakyslou chuť. Hodí se všude tam, kde chcete mít lehkou citrusovou chuť. Jeho chuť si nejlépe vychutnáte, když s ním posypete pokrm těsně před jeho podáváním. Často nahrazuje ředěný ocet.
Sumah je základním koření při vaření na Středním východě a ve Středomoří. Například V originálních receptech zakavkazské kuchyně se používá k rožněným masům (šašlik) nebo do jídla (čachonhbili) a najdete ho v podstatě na každém rohu.
Sumah má velice starou historii. Staří Římané například používali Sumah až do doby, než se do Evropy dostaly citrony. Také v Řecku je Sumah jako koření znám již po celá tisíciletí. Římští legionáři zastavovali rezavým práškem z plodenství škumpy krvácení, námořníci jej užívali při kurdějích, na zklidnění žaludku, i proti průjmům.
Ještě větší význam má však toto koření odedávna až do dnešních dnů v kuchyních arabského světa a na Blízkém Východě.
Rovněž je prokázáno, že již ve 12. století ve Španělsku tuto rostlinu pěstovali Maurové. Právě jejich přičiněním byly ve středověku bobule škumpy, ze které je Sumah, nabízeny v lékárnách, kde se ostatně prodávala většina koření, neboť to bylo vždy vzácné a velmi drahé.
V Iránu se Sumah používá do známého Kebabu, který je jejich národním jídlem. Podávají jej se syrovou cibulí.
A můžeme jmenovat mnoho dalších pokrmů, kam různé národy přidávají Sumah. Zajímavé je třeba použití do čočky nebo do jogurtu. Hodně se prý používá na tučnější skopové. Vůbec se hodí k sypání tučných pečení, protože zabraňuje průjmům (dokonce se z něj vaří čaj při mírných žaludečních potížích).
Pro okyselení se mletý sumah přidává též do některých indických směsí koření ‚curry‘. Mletý nebo drcený sumah se rovněž používá ke kořenění masa, drůbeže a ryb určených ke grilování, kdy se do těchto surovin před tepelnou úpravou vtírá.
Rozmíchaný s jogurtem tvoří směs použitelnou jako studená omáčka (dip) nebo jako marináda. Zpěněný na olivovém oleji nebo másle je používán rovněž k ochucení rýže.
Sumah je také neoddělitelnou složkou kořenící směsi Zatar, v níž se míchá se sezamovými semínky a mletým tymiánem. Ta se používá k okořenění hummusu, kuskusu, tvarohu, zeleninových salátů, karbanátků, koftů, pizzy a polévek. Tradičně se Zatar servíruje v misce a koření se jím chléb namočený v olivovém oleji, tvarohu nebo jogurtu. Na Balkáně existuje velké množství variací Zataru, které si ženy v domácnostech připravují samy a receptury jsou často drženy v tajnosti i v rámci rodiny.
.
Zdravotní účinky Sumahu
Moderní studie ukázaly, že Sumah je antimikrobiální. To je pravděpodobně jeden z důvodů, proč se používal k léčbě bolestí v krku. Stejně jako mnoho divokých léčivých a divokých jedlých rostlin má také antioxidační vlastnosti. Další jedinečnou léčivou vlastností Sumahu je to, že má hypoglykemické vlastnosti, což znamená, že snižuje hladinu cukru v krvi, což může lidem pomoci s některými stavy, jako je hyperglykémie. Stejně jako mnoho jiných kyselých ochutnávek, tato rostlina obsahuje také vitamín C. Jako čaj pak funguje proti průjmům i horečkám. Známé je jeho použití v homeopatii na klouby, nehybnost, záda, nespavost a příušnice.
.
Škumpa
Sumah jsou usušené a umleté plodové palice stromu a keře škumpy koželužské, domácí kolem Středomoří a v jihozápadní Asii.
Do Čech byla Škumpa přivezena v roce 1835 a to do Královské zahrady v Praze. Dnes rostou některé druhy škump v parcích, ale jejich plody se nepoužívají. Škumpa u nás zdomácněla nejen v našich zahradách, ale i ve volné přírodě. Zatímco jedni se kráse rudnoucích listů a svícnovitých plodenství obdivují, jiní škumpu proklínají za neuvěřitelnou rychlost odnožování.
Od léta dodávají škumpám eleganci šišticová plodenství, která se začínají od konce července barvit růžovočerveně. Trčí vzhůru mezi listím a tak trochu připomínají svíčky na vánočním stromečku. Nejvíce to však škumpám sluší na podzim, kdy se jejich zpeřené listy vybarvují od jasně žluté, přes oranžovou až po červenou barvu. Listy bývají dlouhé přes půl metru a skládají se z 11 – 31 podlouhle kopinatých tmavozelených lístků. Velmi atraktivně působí škumpy také v zimě. To pak vynikne tvar větví a především plodenství, která získají tmavě purpurové zbarvení.
Škumpa je nenáročný druh, který dobře roste na suchých i zamokřených, písčitých nebo kamenitých půdách. Dobře snáší zasolení a je velmi odolná proti mrazu. Co na jednu stranu vypadá jako přednost, může být zároveň prokletím. Škumpa se snadno samovolně šíří. A to nejen semeny, ale především kořenovými výmladky. Proto se u nás škumpa ocitla na seznamu invazních rostlin, kde je zatím zařazena v nejmírnější kategorii, tedy jako potenciálně nebezpečný druh. Naopak ve Švýcarsku je její další vysazování zákonem zakázáno.
.
Škumpa nejen v gastronomii
Škumpa je především ozdobou zahrad. Ovšem její dřevo má výraznou kresbu v odstínech zelené a hnědé. Proto jej s oblibou používají řezbáři. Pro svou nevšednost se používá pro vykládání, šperky a malé výtvarné práce. Ze semen je možné získat olej na výrobu svíček.
Své využití našla škumpa i v hudbě. Vedle bubnů patřily k nejoblíbenějším hudebním nástrojům domorodých obyvatel Ameriky flétny. Existuje mnoho příběhů o tom, jak různé indiánské národy vynalezly flétnu. V jednom příběhu vykloval datel otvory v dutých větvích při hledání termitů. Když vítr zafoukal do otvorů, lidé v okolí slyšeli znít hudbu. Z větví škumpy je možné zhotovit nejen primitivní píšťaly, ale i nádherně znějící příčné flétny. Možná budete překvapeni, jak úžasný zvuk tohle dřevo nabízí. A po chvíli hledání najdete na webu i podrobný návod, jak si nástroj vyrobit.
Některé kmeny indiánů ze Severní Ameriky kouřily tabák s listy škumpy.
Indiánská limonáda
Škumpy existuje několik druhů, například ze Škumpy orobincové neboli octové se vyrábí velice osvěžující Indiánská limonáda, kterou v horku pije celý svět.
A jak si limonádu, která je plná vitaminu C, vyrobíte? Potřebujete tmavě červené vyzrále plody Škumpy. Snažte se je otrhat před silným deštěm, který zhoršuje jejich chuť. Někdy jsou plody potažené bílou lepkavou látkou. Nenechte se tím vyděsit, naopak to je ten nejsprávnější okamžik.
Na džbán limonády potřebujete přibližně 6 plodenství Škumpy. Zralé plody zalijete studenou vodou, rozmačkáte a necháte nejméně půl hodiny louhovat na chladném místě. Je důležité, aby ta voda byla opravdu studená, protože horká voda vyluhuje taniny a ty způsobují hořkost nápoje. Čím déle necháte limonádu louhovat, tím silnější bude. Před podáváním nápoj přeceďte, abyste odstranili semínka a jemné chloupky. Někdo nápoj přislazuje, jiní dávají přednost přírodní podobě.
Indiánská limonáda se dá vytvořit i z koření Sumah. Dává se 1 vrchovatá lžička na půl litru vody. Má jinou barvu a malinko odlišnou chuť.
Limonáda se dá i několik dnů skladovat v lednici. Základní limonádě můžeme rozkošatit chuť přidáním máty, meduňky, mařinky, mařího listu nebo jiné aromatické byliny.
Budete-li chtít škumpu ochutnat, vždy se dobře ujistěte, o jaký druh se jedná. Některé druhy škumpy jsou prudce jedovaté, jiné vyvolávají alergické reakce. Například na východoasijskou škumpu lakodárnou (Rhus verniciflua) lidský organismus reaguje jako na bojovou látku yperit. Dalším nebezpečným druhem je severoamerická škumpa zákeřná (Rhus vernix). Pouhým dotykem si můžete způsobit vyrážky a těžko hojitelné rány.
.
A co říká o Škumpě na závěr energie stromů?
Škumpa je stromem vhodným pro individualisty. Jeho energie pomáhá vrátit sebevědomí lidem, kteří zažili psychické týrání a ponižování.