Mladé chmelové výhonky, pazoušky, se vyrývaly ze země ještě dříve, než prorostly nad povrch půdy. Bílé křehké výhonky se pak připravovaly podobně jako chřest. Oblíbená byla také úprava se solí, pepřem, octem a olejem. Pokrm patřil k vybraným lahůdkám a nechyběl na stolech šlechticů.

Mladé výhonky chmele se používají jako zelenina dodnes. Můžeme se s nimi setkat i pod označením chmelový chřest. Zkusme je jemně nasekat do polévky nebo přidat do zeleninového salátu. Podobně jako chřest je můžeme i nakládat.

V minulosti bylo také známé kouření chmele, které má údajně podobné účinky jako kouření marihuany (však také konopí patří do stejné čeledi jako chmel), může však být doprovázeno nepříjemnými vedlejšími účinky a vyvolat i závislost.