.
.
KAM SE ZTRATIL GRUZÍNSKÝ ČAJ
.
Kdo pamatuje frontu na banány a látkové plenky, tak si určitě musí vzpomenout na Gruzínský čaj. Byly ho plné obchody a popularitou doháněl "oblíbený" Pigi čaj. A možná si řeknete, stejně jako my, kam se ztratil.
Takže bylo to asi takto:
V době Chruščova bylo rozhodnuto, že se Gruzie stane hlavním producentem čaje pro celé sovětské impérium. To se díky zavedení těžké techniky při sběru a zpracování čaje podařilo, ovšem za cenu snížení kvality.
Čaj z Gruzie byl od padesátých let určen zejména k zásobování sovětské armády. V době Sovětského svazu vyráběly velké zemědělské podniky až 120 tisíc tun čaje ročně a byla největším pěstitelem čaje v rámci celého Ruska. Ačkoli se čaj pěstuje v Gruzii již přes 100 let, v dobách sovětské velkovýroby jeho pověst značně utrpěla.
Po rozpadu Sovětského svazu zdědila Gruzie 62 000 hektarů čajových plantáží. Po krachu gruzínského hospodářství na začátku 90.let se velké čajové závody rozpadly a většina plantáží postupně zarostla a zpustla. Vzhledem k rozpadu zpracovatelských závodů se většina nezpracované produkce exportovala do Ruska, Střední Asie a Mongolska.
V roce 2000 se gruzínská vláda rozhodla dotovat pěstitele, kteří budou rekultivovat staré čajové plantáže. Peníze však po pár letech došly a pěstitelé se tak museli poohlédnout po jiných možnostech financování. Tu našli mimo jiné v České katolické charitě, která v Gruzii působí a která se rozhodla podpořit obnovu místních plantáží poskytováním bezúročných půjček pěstitelům. Vedle české charity pomáhá gruzínským plantážníkům například také americká rozvojová agentura USAID.
Stejně jako americká agentura se i česká pomoc zaměřuje na podporu vysoce kvalitního ručně sbíraného čaje.
Dnes se v Gruzii vypěstuje jen asi pět tisíc tun ročně a velké producenty nahradili převážně malí farmáři.
Až na výjimky se z gruzínských stromů vyrábí černý čaj a místní zelené čaje jsou většinou nevalné kvality.
Gruzie je pro pěstování čaje ideálním místem. Subtropické klima, velká vlhkost a hory, ve kterých čaj dobře roste. Bez dotací a podpory se ale pěstování čaje na jižních svazích Kavkazu neobejde.
Rodiny, které pěstují čaj pro vlastní potřebu nebo případný prodej nejsou úplnou výjimkou, ale ani pravidlem. O čaj je třeba se starat, nenechat ho zarůst trávou a kapradím. Čajovníky pěstují v sadech, pod kukuřicí nebo na svazích, kde se nic jiného pěstovat nevyplatí. Během roku pak jsou nejméně tři sklizně. První na jaře, v květnu, je prý nejkvalitnější, druhá uprostřed léta je naopak nejméně kvalitní. Sklizené čajové lístky nechají nejprve zavadnout, a pak je vloží do černého igelitového pytle, kde probíhá třídenní fermentace. Během těch tří dnů ještě pár krát lístky vysypou do lavoru a promnou pořádně pod rukama jako těsto kvůli zlomení vazeb v pletivu listu a umožnění pořádné fermentace
Čaj v Gruzii se pěstuje u Černého moře v nížině mezi Velkým a Malým Kavkazem. V 80. letech na vrcholu své slávy se pěstoval prakticky v celé této oblasti. I když malé producenty (většinou těch, kteří produkují pro vlastní potřebu) můžeme stále najít v celé oblasti, tak po krizi v devadesátých letech se produkce soustřeďuje do čtyř oblastí.
Adjara
Jde o region Adjara – přímořská oblast, kde se čajové zahrady se nacházejí cca od 80 do 200 m.n.m. Zachovali se zde však jen malý producenti. Proto je rozpoznatelný pro své ruční zpracování.
Guria
Region Guria odkud se převážně dovážel gruzínský čaj do ČR v posledních letech (Ozurgeti, Gruzie OP, Gruzie Traditional etc.) má v současné době největší produkční kapacity. V regionu se zachovalo několik velkých producentů i výzkumný ústav. Svým charakterem jde taktéž o nížinný čaj, bohužel zpracování je většinou nešetrné – produkují se zde převážně směsi a zlomkový čaj. Na druhou stranu je Guria jediným regionem, odkud je možné sehnat čaj zpracován na jiný způsob než černý potažmo bílý. Každý rok výzkumný ústav experimentuje se zpracováním a občas je možné dostat vyloženě skvosty – bohužel ty lze koupit prakticky pouze na místě.
Kutaisi
Čaj z okolí města Kutaisije zajímavý především pak pro svůj vysokohorský charakter (zahrady lze nalézt i v 1100 m.n.m.). V čaji je možné najít tóny oříšků a čokolády. Přesto, že je zde několik větších producentů a řada malých tak v ČR je zdejší čaj prakticky nesehnatelný (částečně dáno i vyšší výkupní cenou zdejších čajů), i když poslední dobou se nesou zvěsti, že teamountain se je chystá dovážet.
Zugdidi
Oblast se nachází blízko Abcházie (území okupované spřátelenou armádou Ruska). Svým charakterem podobné nížinným z Adjary. Zpracování je také ruční.
Kvalitní Gruzínský čaj je silný s typickou vůní a chutí. Delší černohnědé lístky drátkovitého tvaru dávají po zalití nálev tmavěhnědé barvy. Vůně i chuť nálevu je plná a vydatná. Dnešní Gruzínský čaj díky své síle a typickému aroma není pro každého. Snese velké množství cukru i mléka.
.
.