.
"Patní ostruha mě postihla poměrně nedávno, respektive výrůstek na spodní ploše paty. Je stejně obtěžující, jako ostruhy boční, jen je mrzuté, že nemůžete pořádně došlápnout a pajdáte po špičce. Není to dobře, jelikož tím zatěžujete jiné partie pohybového aparátu víc, než by bylo zdrávo. Proto je moudré se toho co nejdřív zbavit.
.
Přišla jsem na ortopedii, kde mi bylo řečeno, že se musím objednat, ale na řadu přijdu nejdřív za měsíc. Objednala jsem se a odklopýtala zpět do práce. Tam jsem hned sedla k počítači a našla si nejbližšího homeopata, kterého jsem vzápětí navštívila. Dostala jsem tablety, a to lék Hekla lava a Calcarea carbonica na 6 týdnů dopředu. Homeopat předepisuje léky konstitučně. Znamená to, že vám je "ušije" na tělo. Též může pracovat s preparáty jiné firmy. Proto nemusí druhému člověku předepsat totéž, co mně. Je to pouze typ, který se může hodit. Správný homeopat si ale určitě poradí. Bylo by však krátkozraké spoléhat jen na tento stav. V první řadě je třeba uvědomit si, proč se výrůstek vytvořil. V mém případě to bylo nadměrné přetížení při dlouhé chůzi. Ale nejen to. Uvědomila jsem si, že si můj organizmus zaslouží šetrnější zacházení a menší zátěže, než dosud. Pociťovala jsem to už před započetím obtíží, ale nebyla jsem schopná to akceptovat a uposlechnout volání mého těla. V pozadí byly jiné zdravotní problémy, které jsem neřešila. Tělo mi dalo stopku a přinutilo mě se jim začít věnovat.
.
V té době jsem byla sice už v léčebném procesu, ale stále jsem trpěla smutkem z toho, že nebudu moci chodit treky, vandry, výlety. Vyvozovala jsem z toho nedostatku pohybu další důsledky, které mě skličovaly ještě víc.
.
I vzpomněla jsem, že bych měla vzít do ruky tužku a nakreslit si, jak na tom jsem. Jelikož jsem delší čas zběhlá v automatické kresbě, vím, jak na to. Kdo nemá zkušenost, rozhodně je třeba najít si někoho, kdo vás dokáže vést. Kromě kresby se dají použít i jiné metody, např. kineziologie. Tyto metody jsou mentální. Pracují s podvědomím a duší. Pomůžou na povrch duševní příčině blokády. V jejich závěru je nutné dojít k řešení a projít mentálním ozdravným procesem. Diagnostika samotná nic neřeší. Vzhledem k tomu, že provozuji reflexní terapii, bylo mi jasné, že jakýkoliv problém na patě signalizuje postižení pohlavních a reprodukčních orgánů. Věděla jsem o něm už dávno, ale stavěla jsem se k němu naprosto pasivně. Mimo to jsem si uvědomovala, že je potřeba podpořit játra, na kterých se vytvořil před časem hemangiom. Játra jsou zodpovědná za stav šlach, které mě zlobily a bolely. Lékař mi před časem řekl, že s tím nejde nic dělat. Věřím, že dá a usilovně se snažím o směřování myšlenek na představu zdraví.
.
Kvůli plochým nohám, které bývají jednou z příčin vzniku výrůstků, jsem zakoupila těsně předtím pantofle a vložky firmy Hanák. Předtím jsem měla napsané ortopedem vložky na míru. 3 roky byly super, pak se stav pomalu zhoršoval, nohy bolely, svaly ochably a platfus se prohloubil. Měla jsem strach, že toho Hanáka nedám. Dala. Postavení nohy je takové, že pata došlapuje, ale je odlehčená, ač to nevypadá. Takže mám pantofle do práce a vložky do jiných bot. To ale zdaleka nebylo vše.
.
Péči o nožky, ke kterým jsem se do této doby chovala macešsky, mě začala bavit a paty si masírovala navečer trochou medu. Pak jsem je smyla a ponořila do silnějšího záparu z vratiče. Někdy jsem si nechala na noc i medový zábal. Den po dni se to lepšilo a stále víc jsem si troufala stoupat i na bolavou patu. Původní, ne zrovna malá boule, se radikálně zmenšila. Mačkala jsem chodidla a zaměřila se prvořadě na zóny pohlavních orgánů, jater a lymfy, ale také žlučníku a dvanácterníku.
.
Když jsem s učitelem reflexky probírala téma ploché nohy a rozpadlé klenby, řekl jednoznačně „dlouhodobá bosá chůze po ostrohranném štěrku“. Řekla jsem si, že asi nebudu takový radikál a tuhle proceduru odložím na neurčito. Pak mi to nedalo a začala jsem chodit ráno do práce a odpoledne domů parkem, který je vysypaný hrubým kamínkovým pískoštěrkem. Vyzula jsem boty a šla. Na konci pěšiny jsem si slíbila, že už to příště zkoušet nebudu. Ale neposlechla jsem se, protože mi to nedalo a já tomu přišla na chuť. Chodidla si zvykla. Nejsem zarytý bosochodec, ale dvakrát denně si dám něco jako rozcvičku. Značný obrat ve všem nastal v době, kdy jsem přijala, že mi prostě něco je a že mi to může možná přinést poznání, které bude k něčemu užitečné. Od té chvíle, jako by se rozednilo.
.
Současně jsem přehodnotila svůj botník. Po měsíci jsem už chodila normálně, ačkoliv jsem měla nohu ještě citlivější, ale nebolestivou. Nadešel den objednání na ortopedii. Rentgen ukázal jen nepatrnou kuličku. Doktor se tím už dál nezabýval, jelikož jsem mu sdělila, že se po tom měsíci cítím dobře. Dobírám homeopatika, med už jen baštím. Vratič na koupel už také pravidelně nevařím, jen občas. Běhám bez obtíží. Jen jsem se naučila trochu líp chodit, a jak můžu, sundám na trávě nebo hlíně boty. Je patrně víc cest, jak si pomoci a každý si najde tu svojí. Užitečné je ale mít informace, ze kterých se dá vybrat. Sháněla jsem je sama všude možně. Mějte se spokojeně a běhejte jak srny,“ přeje Arwina.
Máte podobný příběh s jiným zdravotním či psychickým problémem? Napište jej a pošlete na adresu alena.klimkova@kopra.cz, ať pomůžeme dalším. Za krásný článek Vás čeká krásný honorář.